Pár řádků o mé lásce

Jak byl nedávno na Tiktoku trend: Myslela jsem si, že Láska začíná na písmeno L... Ale moje láska začíná na písmeno A. 

Jak jste si již někteří mohli všimnout, jsem hrozně upovídaná, často i dost nahlas, když mluvím o věcech, které mě těší. A proto taky moc ráda mluvím o svém příteli. Snažím se pořád dělat, jak jsem silná a nezávislá žena, která může být šťastná i bez chlapa. A je to pravda, ale taky je pravda, že velká část mého života, která mi dělá radost je hlavně ON. Proč? Sama ani nevím, reálně chlapa opravdu nepotřebuji ke štěstí, jako každý nepotřebuje partnera nebo partnerku, aby mohl být šťastný, ale z nějakého důvodu mám v hlavě hluboko zabudované, že láska od partnera je pro mě hodně důležitá. Možná to bude z dětství, protože moje rodiče se často hádali a nakonec se po dlouhých letech hádaní konečně rozvedli. Neříkám, že se nemilovali, milovali, i když oni sami v sobě nedokáží přiznat, že by je ten druhý měl asi rád. Ale nepřál jim osud, nebo si to možná udělali navzájem. Podle z počátku byl problém v jazyce lásky. Ale nejsme tu od toho, abychom rozebírali vztah mých rodičů. Určitě jsem si od toho vzala to dobré: nikdy nebudu s partnerem jen kvůli dětem, milovat někdy nestačí pro vztah a taky jsem si urovnala, že ve vztahu jsou 4 hlavní věcí, co by ve vztahu měly být v pořádku: komunikace, respekt, důvěra a intimno. 

A ráda bych to rozebrala na našem vztahu, protože, i když to nerada říkám, abych to nezakřikla, náš vztah s přítelem je pohádkový. 

1) KOMUNIKACE - My s přítelem jsme úplné opaky povahy, i přesto se umíme skvěle domluvit, zasmát se spolu, máme podobné názory a zásady. Samozřejmě nejsme ani jeden dokonalý, ale tak jak nám to funguje, tak jsem to vždycky chtěla. Navzájem se umíme poslouchat, i když toho druhého nezajímá vůbec téma, o kterém ten první mluví. Například já, když mluvím o práci nebo o nových botách či líčení, můj přítel mě pozorně poslouchá (ano, přiznávám, i on někdy vypne mozek a neposlouchá) a raduje se semnou, i když vlastně neví proč. Nebo, když můj přítel mluví o autech nebo o Apple produktech a v čem se liší, netuším většinu času o čem mluví, i když se mi to snaží vždycky tak roztomile vysvětlit, abych věděla aspoň trochu (sice to moc nepomáhá, ale je to hezké). A já se těším s ním a jeho baví mluvit. I když oba strašně rádi mluvíme, tak umíme pro toho zavřít pusu. Určitě se tím i oba učíme neskákat do řeči a být trpělivý. Komunikace, ale není důležitá jen pro to, aby si dva rozuměli a spolu se zasmáli, taky slouží v těžkých časech o vyřešení problému. Můj ex přítel semnou nenavázal vůbec stejnou vlnu komunikace v tomhle. Já nechci věci ve vztahu ignorovat a čekat až se sami vyřeší. Můj ex to nikdy nechápal, pořád byl nešťastný z toho, že jsem pořád s něčím nespokojená a že pořád něco řeším. Můj přítel má naštěstí, tak moc rozumnou mysl, že mu přijde logické říct problém nahlas a řešit ho, tak aby byli všichni spokojení. A tak to vidím i já. 

Samozřejmě, každý to může mít s komunikací jinak, hlavní je, aby jste si v tom s partnerem sedli.  

2) RESPEKT - Plno lidí místo respektu volí slovo tolerovat, ale když se člověk zamyslí, tak jsou to dvě rozdílná slova a nemají skoro nic společného. Já nechci tolerovat, že chlap nesplachuje, nevoní se, nečistí si zuby apod. (příklady nejsou uvedeny z reality). O tomhle nemluvím. Můj chlap by taky netoleroval u ženy plno věcí. Respektovat toho druhého znamená respektovat jeho názory, zvyklosti, zásady. Například já jsem zvyklá si s rodinou zavolat i po 8 večer. Příteli je to nepříjemné a není na to zvyklý, až mu to přijde zvláštní a neslušné. Tak se to snažím respektovat a s rodiči si volat přes den nebo když jsem sama večer. Stejně jako můj přítel respektuje zase moje názory na feminismus (má k tomu neutrální názor, je mu to u zadečku slušně řečeno) nebo respektuje to, že dávám všechno na ig, když on sociální sítě vůbec nechápe. 

Učte se respektovat svého partnera, ne tolerovat jeho hrubost/nevhodné chování vůči Vám apod. 

3) DŮVĚRA - Tohle je pro mě velké téma. Nikdy jsem nikomu moc nevěřila. Stejně jako moji rodiče si navzájem nedůvěřovali, tam možná jsou zakořeněné mé obavy z toho, že mě někdo lže, podvádí apod. Ale není to protože bych měla nějaké důkazy nebo pomluvy, kterými bych si tyhle obavy mohla vyvolat. Byla to jen intuice. Tím nechci hanit ty chlapy, já jsem taky je dost odháněla, protože jsem měla nízkou sebelásku a sebedůvěru, že jsem myslela, že mě přece nemůže nikdo milovat. Dokud jsem nemilovala sama sebe, tak jsem nikomu ani nedala prostor pro to, aby mě miloval. Ale o tom jindy, teď už sama sebe miluju, tím dávám prostor Adamovi, aby mě miloval a moje intuice mi říká, že jemu můžu věřit, už to tak mám od prvních 3 hodin, co jsme se znali a já se mu hned se vším svěřila. Viděla jsem ho poprvé v životě a hned jsem od něj přijala pozvání k němu domů na skleničku vína. Nic jsme ten den spolu neměli, ani objetí, ani pusu, nic. Věřím mu jako nikdy nikomu předtím. 

Najděte si někoho, komu budete věřit, že Vás miluje, aniž by to řekl nahlas. 

4) INTIMNO - Když si lidi nerozumí v posteli, ale i v něžných doteků mimo postel, nemůže to fungovat. Zní to trochu povrchně, ale když mě chlap pohladí a mě to je nepříjemný, nebo z něj necítím lásku, tak je to špatně. Když se mi nelíbí jak líbá, nebo mě to s ním nebaví v posteli, tak mě to přece bude frustrovat. A to bude kazit vztah. Stejně tak i naopak. Když já jemu nedám něhu a doteky, které potřebuje, nebude šťastný.

Najdi si někoho, kdo tě pohladí a ty budeš v sedmém nebi. 

Doufám, že se Vám článek líbil a zase někdy papa <3 

Sáruše