Dospělácký život a jak to vnímám?

 Pokud mě sleduješ už nějakou dobu, tak víš, že už pár měsíců pracuji, bydlím sama a rodiče mě již neživí. Takže si dneska řekneme, jak na tom jsem, jak to zvládám nebo nezvládám, jaký to má na mě dopady. 

Abych byla upřímná vždycky jsem se na dospělý život těšila a užívám si ho. Nejsem na nikom závislá, jen na penězích, což tedy musím říct, je dobrý sluha, ale zlý pán, jak se říká. Snažím se, aby byl můj sluha, ale zatím je to můj pán, nebo takhle to zatím vnímám. Je těžký se naučit hospodařit s penězi, které jsou sice vaše, ale když si to tak člověk uvědomí, tak si s nimi nemůžu dělat úplně to, co bych chtěla. Například každý měsíc musím dát nějaký obnos peněz na nájem, každý měsíc na tu sumu nesmím sahat. 

Zatím se učím, snažím se šetřit, například na dárky na Vánoce, nebo první dovolenou. Kvůli šetření, taky žiju z výplaty na výplatu, ale doufám, že se to jednou dostane do úplně jiného bodu. Ale o penězích jsem tu tolik nechtěla mluvit, ale je to velké téma a součástí tohohle "dospěláckého života". 

Taky si člověk uvědomuje, že za něj nikdo nic neudělá. Já naštěstí mám rodiče, kteří mi pomáhají i tak. Například dostanu od táty vajíčka, protože na vesnici mají slepice, nebo mi dá brambory, protože mají pole. Máma mi zase k Vánocům dopředu dala postel. Nebo plánuju sestřičkám koupit dražší dárek na Vánoce a rodiče mi na to přispějí. Pořád mi pomáhají, nebo mi máma pomáhá, co vlastně dělat, když onemocním, jak si to zařídit s doktorem a v práci, protože ve škole Vás nikdo nenaučí, co je pracovní neschopnost a jak si ji zařídit. Nikdo Vás nenaučí, jak se čerpá dovolená. V tomhle mi jsou rodiče hodně nápomocní. 

Z čeho mám strach je, že nevím jak topím a jestli budu doplácet nebo ne. A jak to doplatím, co když budu v krizi atd? Zjistila jsem, že nejde žít ze dne na den, z týdne na týden, z výplaty na výplatu. Člověk taky musí přemýšlet dopředu, proto jsem například začala šetřit, sice trochu pozdě, mohla jsem už dřív, ale to jsem se asi musela otrkat. Taky si člověk uvědomí, že nepotřebuje všechno, co si platí. Zjistila jsem, že ty umělé nehty nepotřebuju, že měsíční vstup do fitka nepotřebuju, yogu si můžu zacvičit doma a zaběhat si můžu venku. 

Je to pro mě těžký, i když se tvářím, že je vše okey. Upřímně jsem to čekala jednodušší. A taky si tím člověk uvědomuje plno jiných věcí. Já jsem hrozně pro to, že chci být mladá maminka, ale poslední dobou si říkám, že je důležitější to dítě zabezpečit, což teď nejsem schopná, takže mladá maminka už není mojí prioritou, i když bych chtěla mimi do pěti let. Ale tak uvidíme, napřed bych taky chtěla manželství. 

Takže mi to dalo plno zkušeností za tu krátkou dobu, ale zároveň se mám co učit ještě. 

Mějte se fanfárově <3 Sárinka