Jak žít podle sebe?

    Určitě si mnoho z Vás říká: "Jak žít podle sebe? Vždyť žiju podle sebe, to je jasné! Nežiju pro někoho jiného." A já se Vás ptám: jste si tím stoprocentně jistý? Opravdu tu školu, kterou studuješ, sis vybral/a sám/sama a ne z důvodu toho, že ti to nevrhli rodiče, kteří si myslí, že je to škola pro tebe? Opravdu tu práci děláš, protože tě baví? Opravdu to, co máš ve skříni, nosíš, protože ti je v tom dobře nebo protože je to zrovna trendy? Opravdu jdeš na tu párty, aby ses bavil/a nebo protože tam budou všichni? Když jsi na té párty, tak odcházíš až s ostatními, protože se dobře bavíš, nebo jsi jen srab "trhat partu" o několik hodin dřív? Takže se zeptám znova. Jsi si stoprocentně jistý, že vše, co děláš, děláš jen pro sebe? 

    Mně se tohle stává pořád, a to si to uvědomuji a snažím se opravdu dělat svá rozhodnutí jen na základě své psychické pohody. Samozřejmě člověk v některých věcech se musí rozhodnout, tak aby to bylo správně. Například jestli jít ráno do práce, to člověk má povinnost jít do práce, kde je zaměstnán. Ale pokud Vám dělá velký problém jít do svého zaměstnání, tak bych určitě zvážila se zamyslet nad tím, zda zaměstnání nezměnit. 

    Myslím si, že člověk by měl být ve svém životě spokojený, protože s tím přichází i pocit štěstí. Vidím kolem sebe strašně moc lidí, kteří na něco neustále stěžují. Já si taky stěžuju, jsem Češka a Češi si prostě musí na všechno stěžovat, i když si žijeme jako prasata v žitě. Ale mám otázku: proč si stěžujeme a neděláme kroky určené k tomu, abych si už nestěžovali? 

    V tomto směru se chci rozvíjet a pokud tu má někdo z Vás taky takovou potřebu, tak proto píši tento článek, ráda bych předala své poznatky a zkušenosti. 

    Já jsem dělala plno věcí hlavně pro ostatní a ne pro sebe. Vlastně celý můj život, asi do mých dvaceti let. Tohle téma je pro mě čerstvé a to stejné se zkušenostmi. Už jsem o téhle problematice, co se týče téhle části seberozvoje, slyšela, ale nikdy jsem si neuvědomovala, jak velký problém s tím mám já osobně. Až vlastně, když začínal můj nynější vztah jsem si to začala pořádně uvědomovat. Přítel se mě kolikrát ptal, když jsem si na něco stěžovala, proč to teda dělám. A mnohokrát mě takto dohnal k tomu se nad tím pořádně zamyslet. Mnohdy moje odpověď byla, abych někomu jinému udělala radost, aby na mě někdo byl pyšný apod. Ale to je přeci špatně, všechno co dělám, čemu se věnuji bych měla dělat sama pro sebe, ne pro někoho jiného. 

    Teď bych Vám ráda řekla, co jsem za 4 měsíce změnila tím směrem, abych byla šťastná a dělala to sama pro sebe. Takový první krok dělat něco sama pro sebe bylo rozhodnutí začít chodit do fitka, tohle jsem nedělala teda z toho důvodu, protože jsem se styděla tam být, protože tomu cvičení moc nerozumím, ale snažím se, abych ze sebe měla dobrý pocit, a ne proto, abych se ostatním líbila. Další věc je, že jsem přestala tolik uklízet ve sdíleném bytě ještě s dvěma holkami, uklízím jen po sobě, protože tam 80% času nejsem, a když uklidím a odejdu na tři dny pryč a vrátím se, tak je to tam, jak kdybych nehnula ani prstem. Což to já si tu nechci stěžovat nebo tak, není to věc, kterou bych tu chtěla rozvíjet. Proti holkám nic nemám, ani s nimi nemám bližší vztah, tak proč bych za ně měla uklízet? Další velký krok bylo, že dělám, co mě baví a nehledím na názory ostatních. Nedělám to pro jejich zábavu, ale pro svoji. Například moje činnost na sociálních sítích. Nedělám to pro někoho, i když se to tak jeví, dělám to protože mě to neskutečně baví. Dělá mě to šťastnou. Další velký životní krok byl, že jsem se rozhodla ukončit studium na VŠ, po velkém a dlouhém rozhodování. Protože mě VŠ nebaví, nemotivuje mě nic na ní zůstat. Baví mě moje brigáda, chtěla bych na infolince rozvíjet své dovednosti a v bankovnictví si rozvíjet kariéru. Chci se odstěhovat od spolubydlících, kde se necítím vítána. Začít pracovat na zázemí pro rodinu, rozvíjet vztah se svým přítelem. Nechci být zaseklá pořád na nějaké škole, kde necítím, že bych se rozvíjela. A rozhodla jsem se právě nastoupit na plný úvazek, tam kde mám momentálně brigádu. Plánuju se snad za měsíc odstěhovat. Jsou to velký kroky k tomu, abych byla šťastná. 

    A teď bych se ráda konečně vrhla na to, jak se víc soustředit na svoje cíle a rozhodnutí. Napřed si řekneme důležité důvody proč by jste měli žít víc podle sebe: 

1) Nemáte žádnou povinnost žít podle druhých!

    Nemáte se životem nebo s ostatními v tom životě žádnou smlouvu o tom, že někomu něco dlužíte nebo tak něco. Jasná věc, že plno z nás, stejně jako já, máme pocit, že za to, co pro nás rodiče udělali, jsme jim něco dlužní. Ale nejsme, samozřejmě z morálního hlediska a z hlediska slušného chování bychom měli svým rodičům pomáhat, respektovat je a v jejich stáří se o ně řádně postarat, protože oni se o nás také starali. Ale nedlužíte jim, aby jste za ně žili jejich sny. To je častý příklad, kdy například otec svého syna vede hlava nehlava k hokeji, i když to syna nebaví, protože si nestihl v tomto oboru splnit svůj sen. Když to převedeme na tento příklad, tak hrát hokej nemusíte pokud Vás to nečiní šťastnými!!! 

To znamená, že můžeme dělat to, na čem nám záleží. To, co považujeme za správné. Nedělejme věci jen proto, že někdo jiný očekává, že je uděláme. Jinak budeme žít jejich život, ne svůj. Naplňovat jejich štěstí, ne své. Šetřit jejich zdraví, ne své.

citace: https://firstclass.cz/2021/07/10-duvodu-proc-prestat-zit-podle-ocekavani-druhych/ 

2) Nepotřebujeme, aby jsme měli někoho, kdo nám bude neustále utírat zadeček! 

    Plno lidí si myslí, že za ně každý vyřeší jejich problémy. Určitě máte tendence i Vy, aby za Vás někdo pořád něco dělal. Ale pravda je taková, že na všechno jste v životě sami. A i Vy nemáte povinnost za někoho něco řešit. Naučit se vše řešit sám znamená být nezávislý! 

3) Nikdo Vás nezná lépe než vy sami sebe! 

    Plno lidí bude mít potřebu Vám do všeho kecat, radit Vám, hodnotit Vaše rozhodnutí. Ale pravda je taková, že Vás nikdo nemá právo hodnotit, nikdo nemá právo hodnotit Vaše rozhodnutí! Vy sami sebe znáte nejlépe, tudíž sami víte, co je pro Vás nejlepší. 

4) Jenom my určujeme sami sobě, co je pro nás možné.

    Určitě jste se mnozí z Vás potkali s větami jako "To nedokážeš.", "Na to nemáš!", "Tohle není práce/vzdělání pro tebe!" a tak dále. Pokud nejste vyloženě flegmatici, tak Vás to může vyvést z míry. Ale řekněte mi, kdo jim dává právo tohle tvrdit? Jak to můžou vědět? Nevědí, co dokážete a co ne, nevědí, co je pro Vás možné. Víš to jen ty sám a podle toho se řiď! 

5) Nejlépe pro sebe uděláme, když si dopřejeme to, co potřebujeme.

    Každý člověk má určitě jiný názor na to, co potřebujete. Spíš by jste potřebovali podle nich všechno a zároveň nic. Rozhodněte si sami, co potřebujete. 

6) Začneme měnit své standarty. 

    Když člověk přestane žít podle ostatních, tak začne být zodpovědný sám za sebe. Naučit se být zodpovědný za svá rozhodnutí vede člověka k tomu, aby se přestal vymlouvat. Když se přestane vymlouvat, má blíže k cíli. 

    Když Vám někdo bude snižovat sebevědomí, tak přijmete horší variantu toho, co můžete mít. Například horší zaměstnání, nižší plat, toxický vztah apod. 

7) Lidi, co nás nemají rádi na nás přestanou mít vliv. 

    Jakmile se začnete chovat podle sebe a ne podle názorů ostatních, tak Vás ostatní přestanou ovlivňovat ve Vašem životě. A to Vás samozřejmě dost posune. 

8) Budete mít i čas na správné lidi. 

    Jakmile začnete žít podle sebe a ne podle ostatních, tak ve vaší přítomnosti i zůstanou lidi, kteří nemají potřebu hodnotit Váš život. Tím pádem okolo sebe budete mít i lidi, kteří jsou "správní", příjemný, upřímný a nejsou toxický. 

9) Budete zavázáni jen sami sobě! 

    Tím, že nebudete jednat podle přání ostatních, tak se tím pádem ani nikomu nezavazujete. Jakmile přijde například věta "Prosím, udělej to pro mě!", tím pádem se chováte na základě přání někoho jiného a tím pádem se mu s něčím zavazujete. 

    Poté, co přestanete někomu něco slibovat, nebo jednat podle přání ostatních, tak se budete zodpovídat jen sami sobě, budete zavázáni jen sami sobě! 

    Tohle jsou docela pádné důvody, proč začít žít podle sebe. Je to příjemnější a uvolněnější život. Já jsem hrozně dřív řešila, co si kdo o mně myslí, hlavně protože jsem bydlela na vesnici a tam se hodně drbe, takže jsem nesměla plno věcí, jen se chovat dokonale. Pak jsem došla k tomu, že dokonalá nejsem, že se nezavděčím nikdy nikomu úplně. Takže jsem to pak přestala řešit a začala jsem se chovat a dělat věci pro své potěšení a ne, aby mě ostatní viděli jako dokonalou podle nich. Jsem dokonalá, tak jak jsem podle sebe. Ne podle ostatních! 

    Doufám, že jsem Vám aspoň trochu pomohla, příště se na to vrhneme zase z jiného úhlu. 

Sárinka <3